Počet záznamů: 1
Heslo : modře
Heslo modře Popis Základní barvy, které představují početnou skupinu pigmentů nerostných rostliných a ústrojných (lapis lazuli, šmolka indigo) i umělých - chemicky připravovaných (kobalt ad.). Opticky tvoří modře dvě skupiny, jednak tóny obrácené lehce do fialova (pravý ultramarín), jednak do zelena (jako pruská modř, caeruleum ad.), přičemž je mezi oběma řada přechodných tónů, docilovaných různými příměsemi. K nejužívanějším modřím patří kobalt, hlinitan kobaltnatý, modř sytá a sálá, průmyslově vyráběná od poč. 19. st., dále ultramarín, stálý, ač nepříliš krycí, složený z křemičitanů sodného a hlinitého, síry ad., vyráběný rovněž od 19. st. (pravý přírodní ultramarín byl mletý lapis lazuli), běžná je také pruská či berlínská nebo pařížská modř, někdy zv. také milorka, kyanoželezitan železitý, velmi intenzívní modř, nejsilnější barvicí a dobře krycí, objevená v 18. st., posléze modř coelinová, také caeruleum či blankytná modř, bioxyd cínu a kobaltu, zcela stálá barva světlá, ale sytá. Vydatná a sytá je také nová modř manganová, vyráběná teprve ve 20. st. Zdroj citace
- Blažíček Oldřich J.; Slovník pojmů z dějin umění; Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění; 1991; s. 132-133, 30, 32, 41, 57, 80, 88, 104, 130, 154, 171, 213
- Blažíček Oldřich J.; Slovník památkové péče; Terminologie, morfologie, organizace; 1962; s. 28
- Vitruvius; Deset knih o architektuře; 1979; s. 253-254, 256, 258
Poznámka
-
Mísením modří a červení (kraplaku) se docilují různé tóny fialové.
Některé známé modře vyšly dnes z užívání buď pro svou vzácnost, jako v Egyptě a v antice užívaný azurit, používaný ještě ve středověku a podobně egyptská modř mědnatého složení, nebo pro svou nestálost, jako od antiky známé indigo, složitě získávané z rostliny Indigofera tinctoria, či tzv. horská modř, nepravý azurit.
Počet záznamů: 1
Záznam „Heslo : modře“
aktualizován: