Pamiatky, štátnici, rody, kľúčové slová
Iné raný barok, vrcholný barok Popis Vůdčí sloh evropského umění v 17. a 18. st. Původně označení vytýkající nepravidelnost, zvláštnost, bizarnost tohoto umění, později úhrnný název pro specifickou podobu stavitelství, sochařství, malířství a umělecké řemeslo. Popis Směr meziválečné avantgardní architektury a urbanismu vrcholící zhruba v letech 1925-1935, utvářející celek i jednotlivé části a složky stavby i okolí se zvýšeným ohledem na předpokládané funkce, především ekonomické, sociální, provozní a hygienické. Přistupoval k nim racionalisticky, revidoval dosavadní dispozice, stavbu oprostil od výzdoby, požadoval jednoduchý tvar, i barvu, ve formě jasně vyjadřoval vztah vnitřku a vnějšku, hledal nová řešení konstrukcí. Proto se označení funkcionalismus překrývá s názvem konstruktivismus. Architektonickou praxi doprovázela vlna teorie. Funkcionalismus vydatně zasáhl do výbavy obytného i provozního interiéru, ovlivnil užité umění a podnítil průmyslové výtvarnictví i výuku. Ve vývoji sehrál významnou roli. K jeho slabinám však často patří necitelný přístup k historické zástavbě a nedostatek výtvarnosti. Předstupně funkcionalismu v důrazu na společenskou i užitkovou funkci, jednoduchý tvar a nové hmoty ve stavitelství (železné konstrukce a sklo) lze Iné raná gotika, pozdní gotika Popis Označení středověkého výtvarného umění a architektury, kterou vyznačuje zdůrazněná výšková dispozice a odhmotnění stavby, umožněné novými konstruktivními prostředky. Ornament používá nejčastěji stylizovaných rostlinných tvarů, je časem bohatší a pohyblivější. Plastika je zprvu součástí architektury, postupně se však uvolňuje z architektonické vázanosti. Gotika přinesla i mimořádný rozvoj a zdokonalení uměleckých řemesel. Popis V dějinách výtvarného umění název slohových tendencí, navazujících co nejtěsněji na klasické umění helénistické antiky a renesance. Uplatňoval se i v zobrazujících uměních až do 20. st. Iné raná renesance, pozdní renesance Popis Slohové období, které v celé Evropě vystřídalo gotiku a stalo se výrazem hlubokých proměn života. Renesance se zrodila na poč. 15. st. ve Florencii v prostředí měšťanstva a nalezla cestu i na feudální dvory. Projevila se jako hnutí, které zprvu usilovalo o obrození antiky (odtud název), resp. O návrat k antické dokonalosti, ale brzy dospělo k novému uměleckému výrazu cestou racionálního způsobu tvorby (teorie perspektivy, nauka o proporcích, optika, postupně poznatky z anatomie, nové principy mechaniky) a studiem skutečnosti, která je nazírána celostně.
Na základech rané renesance 15. st. vyrostla kolem r. 1500 v Římě a ve Florencii renesance vrcholná (klasická) s představou ušlechtilé krásy vyvážených poměrů a všestranné dokonalosti uměleckého projevu. Od doby kolem r. 1530 do doby kolem r. 1600 se rozvíjela pozdní renesance a manýrismus.
Ve světské architektuře 15. a 16. st. se rozvíjejí zvl. typy stavitelství (palác a vila s architektonicky upravenou zahradou, roste význam různých typů veřejných staveb).
V církevní architektuře se uplatňuje vedle baziliky centrální typ. Půdorys, prostor a postupně i průčelí charakterizuje vyváženost a uzavřenost, skladebná jasnost a přehlednost členění s použitím antických článků.
Studium antické architektury dovedlo posléze renesanční architekturu ke klasicismu 16. st. Pomocníkem praxe byly významné traktáty o stavitelství.
Sochařství a malířství se vyvíjelo na dráze určované jednak studiem antických soch, jednak prohlubovaným realismem. Řešilo nové obrazové typy (např. různé typy podobizny, mělo podíl na vzniku krajinomalby) a přineslo nové náměty světské (zejména mytologické) i náboženské. V sochařství se uplatnila volná socha, pomník, drobná antikizující plastika a novým směrem šla i architektonická plastika.
Nové techniky a úkoly zrodily nová odvětví užitého umění. Vzrostl význam ilustrace tištěné knihy. Ve všech druzích umění nabyla na významu kresba (skici, studie podle skutečnosti, koncepční kresby, kartóny i kresba jako samostatné, volné dílo).
Na vývoji umění měly podíl změny ve způsobu patronace a konzumu umění, rozmnoženém o skutečné sběratelství, rušný mezinárodní obchod uměleckými díly a první výstavy.Popis Vzniklo ve Francii, kde bylo dlouho slohem vlády Ludvíka XV. (1715-1774). Šířilo se do Německa, Rakouska, záhy i k nám (kolem r. 1730), Itálie, Polska a Ruska. Trvalo do doby kolem r. 1770, kdy jeho pozdní vývoj probíhal souběžně s klasicismem, jemuž rokoko ustoupilo. Iné románské umění Popis První univerzální sloh ve středověku (11. - 1. pol. 13. st.). Označení vzniklo v 1. třet. 19. st. ve Francii; vyjádřilo podobnost charakteristických stavebních prvků (plný oblouk, sloup, ornamentika) s římskou antikou a vznik románského slohu na územích románských jazyků. Počátek a konec románského umění se v jednotlivých oblastech odlišuje. Navazovalo na pozdní karolínské umění, v Německu a střední Evropě na otónské umění. Záhy dospělo k samostatnému projevu a zahrnulo všechny obory. Architektura rozvinula techniku klenby, obohatila chrám typu baziliky, stavby hradů i městských paláců a domů. Vázala monumentální malbu a sochařství. Široce se uplatnila malba knižní a umělecké řemeslo. U nás se románské umění vyvíjelo zejména v souvislosti s německou oblastí a trvalo do 1. pol. 13. st. V stavitelství rozvinulo typ rotundy a jednolodního kostela s tribunou. Popis Myšlenkový směr, ideové hnutí a jeden z hlavních směrů v literatuře a výtvarném umění, projevující se na počátku 19. st., jenž svými proklamacemi svobod národnostních i jiných rozrušil dosavadní soustavu hodnot, které přineslo osvícenectví a klasicismus 18. st. Vycházel z pozic měšťanstva, mnohé stránky však přijala i šlechta. Proti racionalismu stavělo cit a vášně. Proti ideálu antiky vyzdvihovalo objevené hodnoty středověku a středověkého umění, proti idealizaci požadavek pravdivosti, proti abstraktnímu pojetí člověka zdůrazňovalo individuum, ideu národa; nově pohlíželo na přírodu. Předstupně romantismu tkví v literatuře a estetice preromantismu, zdůrazňující malebnost, obrazotvornost, kvalitu nekonečného a rozmanitého. Počátky sahají do poslední čtvrtiny 18. st., hlavní etapa do 1. pol. 19. st., po níž v některých oblastech přežíval pozdní romantismus. V architektuře romantismus oživil umění středověku (zejména gotiky, na druhém místě i románského umění) a ve stavitelství i v obnově památek zavedl historizující formální aparát a články. V přírodních parcích uplatnil umělé ruiny. Při regotizaci a dostavbách sílil slohový purismus (ve Francii arch. Viollet-le-Duc, u nás např. J. Mocker). Středověké tvary a motivy se objevují i v užitém umění, zejména v tvorbě liturgických předmětů. Široké pole romantismu poskytlo sochařství (pomníková tvorba a malířství, které zdůrazňovalo barvu a plastičnost. Rychle se rozvíjí krajinomalba, historická malba, ožívá sakrální malířství a rozličná figurální malba, inspirovaná lidovou poezií, dramatem, hudbou i politickým děním. Obdobné náměty jsou patrné v sochařství. Popis Umělecký styl vzniklý na přelomu 19. a 20. st., jako reakce na realismus a rozvíjející se symbolismus. Inspiroval se přírodními formami, hlavně rostlinnými. Secesní umění prostřednictvím uměleckého řemesla a městské architektury proniklo do běžného měšťanského života.
Příznačným rysem je plošná stylizace, jmenovitě rostlinných motivů, v níž jsou přimíseny i prvky naturalistické. Secese se uplatnila kromě malby a sochařství v grafice, v knižní kultuře, uměleckém průmyslu a zařízení interiéru i ve vnějším utváření architektury (u nás některé práce J. Kotěry).