Nájdených záznamov: 37  
Váš dotaz: Autor-kód záznamu + druh.dok = "^kcz_un_auth l000039 250q^"

Pamiatky, štátnici, rody, kľúčové slová

  1. Inéabaton
    PopisOddělený prostor řeckého chrámu, přístupný pouze kněžím. V jednotlivých chrámových typech to byl opisthodomos v pozadí vnitřku, na konci celly. V pravoslavném kostele prostor za ikonostasem.
  2. PopisPůvodně ústřední prostor hellenistického a římského domu s krbem a otvorem uprostřed zastropení nad vodní nádrží, potom předdvoří starokřesťanských chrámů, obklopené sloupovými chodbami.
  3. PopisPůvodně antická veřejná civilní stavba, u nás od předrománské doby základní prostorový chrámový typ, skládající se z lichého počtu lodí (oddělených sloupy nebo pilíři s arkádami), z nichž střední je vyšší a osvětlena přímo tzv. bazilikálními okny nad pultovými střechami bočních lodí. K ní může přiléhat příčná loď - transept a na východě v románské době apsida nebo později presbyterium a při něm nebo v průčelí zpravidla dvě věže.
  4. PopisZobrazení oka (v malbě nebo reliéfu) v trojúhelníku, obklopeném svatozáří. Kromě použití v kostelech velmi časté v klasicismu a empíru v domovních štítech, nad portály, v trojúhelných nástavcích náhrobků.
  5. PopisNázev mřížové nebo jiné přepážky, oddělující chórový závěr a loď katolického kostela. Funkčně souvisejí cancelli s letnerem i lektoriem. Později byly nahrazeny chórovou vyšší mříží nebo nižší balustrádou.
  6. PopisTrojchórové, trojlistové uspořádání kostelního závěru s apsidami, půdorysná dispozice, známá už z antické helénistické architektury.
  7. Inézdvojený kostel
    PopisV širším smyslu označení pro aditivní spojení dvou kultovních staveb stejné nebo nejčastěji nestejné dispozice, velikosti, účelu a zasvěcení.
  8. PopisV užším smyslu jde o stavbu o dvou podlažích nad sebou, přibližně stejného půdorysu, obvykle rozdílné výšky, zpravidla se stejně umístěným hlavním oltářem. Důvody takového zdvojení mohou vyplývat ze situace v terénu.
  9. PopisV církevní architektuře středověku typ baziliky se dvěma chóry, jedním na východě, jedním na západě (někdy také o dvou příčných lodích), se vstupním portálem do boční nebo příčné lodi. Každý z chórů měl obvykle své vlastní zasvěcení.
  10. Inétribuna
    PopisVyvýšené místo nebo prostor hlavně v kostelech.
    V románské době má tribuna v západní části kostela buď tvar obdobný nynější kruchtě, nebo ji i v patře odděluje od lodi stěna s arkádovými otvory, či je umístěna ve věži a obloukem spojena s lodí. V té době se na ní účastnil bohoslužeb šlechtic, pán (panská tribuna, tribunové či emporové kostely) oddělen od prostého lidu a přicházel na ni buď přímo v patře krytou spojovací chodbou z přilehlého dvorce, nebo schodištěm v síle zdi (zejména v baroku tuto funkci plní panská oratoř). Jiné, i postranní tribuny v klášterních kostelech sloužily členům řádu (mnichům, jeptiškám). Od pozdní gotiky a hojně v renesanci se i do postranních lodí vestavují zpěvácké či literátské tribuny a v barokních kostelích se často umísťují nad boční kaple.