Životopis

• Syn Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty. Byl šestý český a první polský král z dynastie Přemyslovců. Po Přemyslově smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 byl držen jako sedmiletý svým poručníkem Otou I. Braniborským na hradě Bezdězu. Teprve dvanáctiletý Václav se konečně ujal vlády. Ze začátku byl pod značným vlivem svého otčíma Záviše z Falkenštejna, kterého nechal později popravit. Jeho mocenské zájmy směřovaly na východ. Tak roku 1300 získal polskou korunu a o rok později pro svého syna Václava III. i korunu uherskou. Po smrti své první ženy pojal za manželku Elišku Rejčku, dceru polského krále Přemysla II. Velkopolského. Během své vlády se Václav spoléhal spíše na umění diplomatické než válečné. Roku 1300 uskutečnil mincovní reformu, vznikl Horní zákoník (Ius rega), byla rozšířena ražba nových kvalitních mincí, pražského (resp. českého) groše díky bohatým nalezištím stříbra, zejména v Kutné Hoře. Tím se mu podařilo stimulovat hospodářský vývoj a zahraniční obchod. Neuspěl v pokusech o založení vysokého učení v Čechách a o kodifikaci právních zvyklostí. Václav II. byl literárně činný a byl i velkým mecenášem minesengrů.

Poznámka

• Václav II. podle antropologa MUDr. Emanuela Vlčka podlehl tuberkulóze.
• Pochován v kostele sv. Jakuba v klášteře na Zbraslavi.
• Manželky Václava II.:
• Guta Habsburská (+18. 6. 1297).
• … Mezi lety 1288 - 1296 porodila celkem devět dětí (čtyři syny a pět dcer).
• … Dcera Eliška (*20. 1. 1292 Praha, +28. 9. 1330 Praha), první manželka Jana Lucemburského.
• Od r. 1303 polská princezna Richenza alias Eliška Rejčka (*1. 9. 1288 Poznaň, +18. 10. 1335 Staré Brno).
• ... Dcera Anna Přemyslovna (*15. 6. 1305, +1336/1337), manželka Jindřicha I. Javorského.