Poznámka

Příznačný renesanční a raně barokní útvar valené klenby s lunetami - lunetová klenba - vzniká kolmým průnikem větší valené klenbě soustavou menších (nižších) kleneb valených.
Také u tzv. klášterních kleneb, které vznikají kolmým průsekem dvou kleneb valených, spočívají patky po celé délce na zdech. Tvar a rozměr valených kleneb vytvářejících klenby klášterní, určuje v průniku také klenbu neckovou (neckovitou).
Plochým seříznutím klenby klášterní nebo neckovité vzniká pak klenba zrcadlová.
Mezi klenby zavřené patří také kopule (kupole, báň, sféra, klenba eliptická nebo oválna), kopule vytvořená nad uzavřenou pateční linií kruhovou nebo eliptickou ve tvaru polokoule, kulové úseče (calotta, kalota) apod. Podle oblouku, který vykazuje řez kopulí, se hovoří o kopuli stlačené, ploché i hrotité. Je-li třeba konstruovat kopuli nad čtvercem, pak obstarávají přechod buď tzv. pendantivy nebo trompy.
Příbuzná je klenba melounová, vytvořená dílci v podobě prohnutých valených kleneb zmenšeného průřezu.
Tzv. česká klenba je polokulová báň, svisle odřezaná zdmi, vztyčenými nad čtvercem, vepsaným do kruhové základny báně. Je-li místo polokoule výchozím klenebním tvarem kulová úseč, vzniká placka, nad čtvercovým půdorysem obvykle zvaná česká placka, nad obdélníkem placka pruská. Sem se přimyká řada složitějších sférických kleneb, oblíbených v pozdním baroku.
Jako průniková (proniková) sférická klenba se pak někdy označuje takové zaklenutí prostoru, které vzniklo pronikem a spojením sférických klenebních částí.