Poznámka

Spalné krytiny: došky (ze slámy nebo rákosu), šindel (prkénka na jedné straně s břitem, ostrou hranou, na druhé se žlábkem, skládaná ve vodorovných řadách, někdy na konci ozdobně seříznutá a v minulosti barvená, např. v baroku červenou olejovou barvou), prkna, lepenka (často přes sešlý šindel, natírá se dehtem).
Nespalné tvrdé krytiny: břidlice (černé, šedé, bělavé, fialové desky, většinou čtvercové, ale i menších ozdobných tvarů), eternit (různobarevný, čtvercový, nyní i vlnitý; černého eternitu v deskách o poloviční šíři, řádkově kladeného, lze použít i na památkové objekty, jejichž krov by neunesl těžší krytinu), kámen (desky na ohradní zdi apod.), plech (měděný je nejtrvanlivější, časem zezelená utvořením měděnky; zinkový, pozinkovaný, který se zabezpečuje nátěrem; olověný, ve středověku někdy zlacený) a z keramických, hliněných krytin tašky. Tašky rozeznáváme: bobrovky (obdélné s půlkruhovým nebo segmentovým dolním zakončením), falcovky (obdélné), prejzy (skládající se z dolních dílů, pokládaných žlábkem nahoru, tzv. korýtek, háků nebo jeptišek, a ze svrchních, vlastních prejzů či kůrek) a esovky (obdélné, v průřezu zvlněné do tvaru S, odtud název, vzhledem připomínající v ploše prejzy). Šindel se přibijí buď v jedné nebo ve dvou vrstvách, bobrovky se pokládají na řídké laťování dvojitě (novější způsob) a na husté jednoduše.