Number of the records: 1  

Subject h. : umělecký sloh

  1. Subject h.umělecký sloh
    Otherumělecký směr
    styl
    sloh
    DescriptonPojem estetiky, obecné teorie umění i dějin a teorie jednotlivých umění, uplatněný v římské antice nejprve v teorii rétoriky a poetiky jako označení pro osobitý způsob a zároveň souhrn znaků určitého literárního druhu; postupně se přenesl i na ostatní umění, od 19. st. také na jiné kulturní a civilizační lidské činnosti a praxe (např. životní sloh). V obecné rovině a ve všech oborech patří mezi nejrozdílněji vykládané pojmy. V architektuře a celém výtvarném umění sloh bývá pojímán jako norma a vzor nebo jen vzor, jako způsob (modus) a jako výraz nebo symptom. Pojem sloh má několik terminologických předstupňů a paralel. V teorii římské antické architektury a renesančním umění se vyskytuje termín "modus" ve významu míry a přiměřeného způsobu nebo stavebního typu k určitému účelu, dále termín "řád" (soubor formálních a proporčních pravidel, sloupový řád). V zobrazujících uměních "modus" (např. v 17. a 18. st.) označoval určitý způsob práce (kompozice, proporcí, psychologického výrazu, ikonografie) vhodný pro určitý úkol nebo námětový typ (např. v krajinomalbě), vázaný určitými vžitými zásadami. Krom toho byl přenášen na způsob práce umělce nebo školy. Tato modalita v 18. st. ovlivnila i náplň pojmu "styl". Dávný je také termín "maniera", označení pro způsob a charakteristické zvláštnosti jednoho umělce, školy nebo doby v našem smyslu slohové epochy. Pojem sloh byl v 19. a 20. st. rozpracován různými školami dějin a teorie umění nebo architektury: ve slohu je vždy hledána jednota forem a soustava společných znaků, "umělecké řeči", která je výrazem doby a života.
    Rozeznává se zejména dobový sloh (sloh epochy nebo kratšího časového úseku, např. gotika), místní sloh (národa, region, místní školy v delším i kratším časovém úseku, např. česká gotika) a v nejužším smyslu individuální sloh umělce. Sloh je zároveň chápán jako vývojový proces; ve vývoji slohu se vesměs rozeznávají tři stupně, raný, doba hledání a zrání; vrcholný, klasický, zralý, doba vyrovnanosti; pozdní. Předstupně raného slohu ve smyslu dobového slohu bývají v některých případech hledány v přechodném mezistupni (přechodný sloh, např. mezi románskou a raně gotickou architekturou). Rozpornost pojmu sloh a rozdíly ve výkladu jeho obsahu se projevují zejména v otázce vzniku, podstaty, průběhu vývoje a společenské vázanosti slohu.
    Nové pojetí klíčí ve 20. a 30. letech 20. st.; dnes se dobový a místní sloh vesměs považuje za více či méně jednotnou, leč dynamickou soustavou formálních a výrazových prvků působících kvalitativně, v nichž se projevuje osobnost a světový názor jednotlivce i skupin umělců je znamením jednoty protikladů a složitým výsledkem činitelů sociálních, duchovních a ryze uměleckých, včetně jevů jako souvislost a nesouvislost, tradice a inovace. Takové pojetí má řadu kladů: sloh je chápán jako historicky podmíněný soubor forem výrazu a komunikativní prostředek umění, vyjadřující, sdělující a uchovávající hodnoty; v rámci jednoty se projevují různé slohové proudy a vyvíjí se jedinečné dílo tvůrčích jedinců. V tomto smyslu lze studovat umělecké směry a hnutí, střídání slohů, slohové cykly v dějinách evropského umění apod.

    Citation source

    • Blažíček Oldřich J.; Slovník pojmů z dějin umění; Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění; 1991; s. 192-193
    Links to another records
    (16) - eco-index
    (40) - Heslář

    Note

      Termín slohový, stylový zpravidla značí vytříbenost nebo věrnost stylu.
cccs
Number of the records: 1  
Record „Subject h. : umělecký sloh“ updated: