Number of the records: 1
Subject h. : oltář
Subject h. oltář Other altare Descripton V římsko katolickém kostele se skládá z mensy na kterou v gotice nasedá nízká predela s malbou nebo reliéfem, horní část se nazývá retabulum. V gotice má podobu archy, křídlového uspořádání, od renesance a hlavně v baroku je tvoří nejčastěji sloupová architektura s jedním nebo dvěma obrazy a sochami, jindy obraz v bohatém řezaném rámu nebo v architektuře (figurální skupina). V baroku se často retabulum odděluje a stojí za mensou, kterou lze obejít. Architektura i sochy se v 18. st. někdy jen iluzívně malují, pouze ústřední obraz, obvykle věnovaný výjevu ze života světce, jemuž je oltář zasvěcen, je skutečný, zavěšený na stěně. Na mense od 16. st. stojí skříňový tabernákl. V presbyteriu je hlavní oltář, zasvěcený témuž světci jako celý kostel, ostatní jsou postranní, od baroka často řešené jako párové, protějškové. Citation source
- Herout Jaroslav; Slabikář návštěvníků památek; 1980; s. 189, 209, 216
- Blažíček Oldřich J.; Slovník pojmů z dějin umění; Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění; 1991; s. 146, 166, 197
- Sommer Petr; Sázavský klášter; 1996; s. 60
- Mráz Bohumír; Dějiny výtvarné kultury 1.; 1998; s. 106, 132, 141
Note
-
V 19. a 20. st. se oltář redukuje na hlavní části a také rozměrově, v poslední době toliko na oltářní stůl.
U protestantských evangelických církví zastává místo oltáře oltářní stůl, v luterských kostelích mensa s retablem, u reformovaných jen mensa.
Number of the records: 1
Record „Subject h. : oltář“
updated:
