Curriculum Vitae

• Už za studentských let se aktivně zapojoval do veřejného dění. Jako šestnáctiletý vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933 do Komunistické strany Československa. V té době studoval právnickou fakultu v Bratislavě. Za II. světové války byl odpůrcem Tisova fašistického Slovenského státu a aktivně se účastnil Slovenského národního povstání, byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. V té době zastával názor, že Čechy i Slovensko by měly být připojeny k SSSR, později pak byl zastáncem společného státu Čechů a Slováků. Po válce byl zarytým odpůrcem tehdy nejsilnější "Demokratické strany". Na jaře roku 1950 byl obviněn z buržoazního nacionalismu, odvolán z funkce Sboru pověřenců a v únoru roku 1951 byl zatčen. V dubnu 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Při procesu byl jedním z mála lidí, kteří se odmítli přiznat k činům, které nespáchali. Propuštěn byl už o šest let později při rozsáhlé prezidentské amnestii a v roce 1963 pak plně rehabilitován. Vězení jej nezlomilo a ani neubralo nic z jeho víry v komunismus. V šedesátých letech, kdy se uvolňovaly poměry, byl jedním z čelních reformátorů KSČ a nejbližších spolupracovníků A. Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou československé vlády. Po okupaci v roce 1968 se k Dubčekovi otočil zády a přiklonil se na stranu SSSR pod vedením Brežněva, který jej podporoval. Nejprve vystřídal Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka KSČ a v roce 1971 se stal jejím generálním tajemníkem. Po odvolání Ludvíka Svobody byl zvolen prezidentem ČSSR. Při jeho nástupu se situace v republice zdála vcelku klidná. Od poloviny 80. let se začaly prohlubovat ideové rozpory ve vnitřní i zahraničnípolitice státu. Občané byli stále méně ochotni přijímat politiku komunistického režimu, a zatímco Chartu 77 podepsalo původně pouze několik set lidí, k petici Několik vět se v létě roku 1989 již přihlásily desetitisíce občanů. Vše vyvrcholilo "sametovou revolucí" v listopadu 1989. Situaci odmítl řešit násilím, a tím se významně podílel na tom, že revoluce nepřešla v krveprolití. V prosinci 1989 jmenoval novou vládu pod vedením Mariána Čalfy a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. Zemřel jako polozapomenutá osoba.

Note

• Pochován na hřbitově v bratislavské čtvrti Dúbravka.
• 6. 2. 1951 - 10. 5. 1960 byl vězněn.
• 17. 4. 1969 - 17. 12. 19878 stál v čele KSČ.