Note

• Mélská a paraitónská běloba známé již v antice byly podle Vitruvia nerostné hliněné barvy dobývané ze země hlavně na místech, podle nichž byly nazvány.
• Olovnatá běloba známá též od antiky, později podle hlavního místa výroby zvaná kremžská, silně jedovatý kysličník olovnatý, ale jako barva výborně krycí, stála a dobře schnoucí, dlouho jediná v užívání.
• Zinková (kysličník zinečnatý) běloba užívaná od 19. st. byla méně jedovatá, ale méně krycí a po uschnutí praskající.
• Permanentní, barytová běloba známá od 19. st. byla stálá, ale málo krycí.
• Titanová běloba je nejedovatá, vyráběná z černého ilmenitu, anatasu nebo z rutilu, většinou dokonale krycí, ale někdy nestálé.
• Syntetická běloba zv. litopon se používá k výrobě jiných barevných pigmentů, v malbě se zatím neprosadila.
• Alabastrová běloba zv. leuzin, je barvivo stálé, ale málo krycí, se získává mletím sádrovce.