Památky, státnici, rody, klíčová slova
Jinak stavitelství Popis Všechno stavební umění, které formuje zdivo nebo jinak vytváří prostor. V průběhu historického vývoje se měnil záběr pojmu, ale až do dneška přitom architektura odráží nejen slohové a estetické představy, ale také společenské a ekonomicko-politické názory doby. Užívá k tomu uměleckých prostředků a dnes v stoupající míře také vědeckých poznatků. Architektura řeší a vybavuje také vnitřky staveb (interiérová architektura), modeluje inženýrská díla, ale zabývá se dnes i úpravou celých městských částí a budováním sídlišť (urbanismus) a v nejširším dnešním pojetí přistupuje k utváření krajiny a celého životního prostředí. Popis Doslovně ozdravění, např. domovního bloku odbouráním zdravotně závadných objektů, v širším významu pak vůbec uvolnění stavby nebo určitého území od nevhodných doplňků. Popis Společenství řemeslníků stejné specializace, regulující zejména jejich hospodářský, sociální a částečně i kulturní a náboženský život. V Evropě doloženy od 12. do 19. st.
Cechy působily ve městech a určovaly výchovu učňů a tovaryšů, podmínky mistrovských zkoušek, pracovní dobu, zabezpečovaly členy ve stáří, kontrolovaly kvalitu výrobků.Popis Hlavní body husitského programu vycházející z požadavků předložených r. 1419 králi Zikmundovi; přesně zformulovány v r. 1420. 
starý židovský hřbitov na Olšanech v Praze - foto z 13. 5. 2014
Popis Židovská čtvrť, židovské město, zejména ve středověku oddělené zdmi a branami od křesťanské části, se synagógou, školou, radnicí, krámy atd. Někde ghetto nahradila jen židovská ulice. 
koruna s žezlem a jablkem - foto z 16. 5. 2013
Jinak regália Popis Korunovační insignie, odznaky světské panovnické moci, užívané podle zvyklostí nebo daného korunovačního řádu při královské nebo císařské korunovaci, výjimečně při jiných zvláštních příležitostech, zároveň symboly státu nebo říše. Od běžných a pohřebních insignií se obvykle odlišují funkcí a zpravidla i nádherným materiálem. Soubor českých korunovačních klenotů, uložený v korunní komoře nad jižní předsíní chrámu sv. Víta, má jádro v insigniích ze 14. st.
Podobu nezachovaných přemyslovských korunovačních klenotů dokládají zejména obrazy na mincích.
Klenoty měly být trvale uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Po r. 1400 je však Václav IV. pro vzrůstající nepokoje v Praze dal převést na nedobytný hrad Karlštejn, kde byly s přestávkami uloženy po dvě století. Za třicetileté války (r. 1637) je Habsburkové odvezli do Vídně, kde se staly součástí císařského pokladu, a do Prahy byly převáženy jen ke korunovacím. Roku 1791 byly pak do Prahy vráceny. Po dočasném uložení ve Vídni za prusko-rakouské války byly v r. 1867 slavnostně přivezeny zpět do Čech. Spolek pro dostavbu chrámu sv. Víta byl zadavatelem (1866-1868) vůbec prvních fotografií korunovačních klenotů. Za II. světové války byly zazděny v podzemí románského paláce na Pražském hradě.
Za existence společného státu byly korunovační vystaveny sedmkrát, a to v letech 1929, 1945, 1955, 1958, 1968, 1975 a 1978, poté byly vystaveny až u příležitosti vzniku České republiky v 1993.
Od první korunovace v r. 1086 až do poslední v r. 1836 bylo během slavnostní mše v bazilice a chrámu sv. Víta na Pražském hradě korunováno a svěcením olejem pomazáno 26 českých králů a 28 královen.
Všechny korunovační slavnosti během panování Přemyslovců, Lucemburků a Jagellovců proběhly v téměř stejném duchu, k určitým změnám došlo až v následujících obdobích.Popis Souhrnný pojem pro předměty určitého typu. Jinak typář Popis Nástroj z kovu, slonoviny a jiných materiálů. Sloužil k otiskování negativního reliéfu do pečetního materiálu a tím k označení majitele. Popis Obvykle monumentální sochařský nebo architektonický útvar zbudovaný na paměť významné události nebo osoby. Popis Pohled na město, jeho části nebo výsek krajiny se stavbami, zachycený prostředky malby, kresby a grafiky, někdy v reliéfu. Za přispění perspektivy vznikala v 15. st. ze zobrazení města tvořícího pozadí výjevu, jež se napříště mění v oživující figurální stafáž. V 16. st. se osamostatnily veduty podmíněné topografickými a starožitnickými zájmy a v 17. st. se veduta ustavila jako svébytný obor malířů, zvláště v 18. st. – vedutisté. Ustálila se věcně přesná veduta a ideální veduty rozvětvené do několika typů. Jejich hranice se specializovanou malbou architektur a tzv. perspektiv není vždycky zřetelná. Od 16. st. mnohé veduty vybízí k tvorbě protějšků, v grafice celých řad. Hlavní vývoj veduty se uzavírá v 19. st.
