Památky, státnici, rody, klíčová slova
koruna s žezlem a jablkem - foto z 16. 5. 2013
Jinak regália Popis Korunovační insignie, odznaky světské panovnické moci, užívané podle zvyklostí nebo daného korunovačního řádu při královské nebo císařské korunovaci, výjimečně při jiných zvláštních příležitostech, zároveň symboly státu nebo říše. Od běžných a pohřebních insignií se obvykle odlišují funkcí a zpravidla i nádherným materiálem. Soubor českých korunovačních klenotů, uložený v korunní komoře nad jižní předsíní chrámu sv. Víta, má jádro v insigniích ze 14. st.
Podobu nezachovaných přemyslovských korunovačních klenotů dokládají zejména obrazy na mincích.
Klenoty měly být trvale uloženy v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Po r. 1400 je však Václav IV. pro vzrůstající nepokoje v Praze dal převést na nedobytný hrad Karlštejn, kde byly s přestávkami uloženy po dvě století. Za třicetileté války (r. 1637) je Habsburkové odvezli do Vídně, kde se staly součástí císařského pokladu, a do Prahy byly převáženy jen ke korunovacím. Roku 1791 byly pak do Prahy vráceny. Po dočasném uložení ve Vídni za prusko-rakouské války byly v r. 1867 slavnostně přivezeny zpět do Čech. Spolek pro dostavbu chrámu sv. Víta byl zadavatelem (1866-1868) vůbec prvních fotografií korunovačních klenotů. Za II. světové války byly zazděny v podzemí románského paláce na Pražském hradě.
Za existence společného státu byly korunovační vystaveny sedmkrát, a to v letech 1929, 1945, 1955, 1958, 1968, 1975 a 1978, poté byly vystaveny až u příležitosti vzniku České republiky v 1993.
Od první korunovace v r. 1086 až do poslední v r. 1836 bylo během slavnostní mše v bazilice a chrámu sv. Víta na Pražském hradě korunováno a svěcením olejem pomazáno 26 českých králů a 28 královen.
Všechny korunovační slavnosti během panování Přemyslovců, Lucemburků a Jagellovců proběhly v téměř stejném duchu, k určitým změnám došlo až v následujících obdobích.
