Památky, státnici, rody, klíčová slova
Popis Umění východřímské říše s hlavním střediskem v Cařihradě. Spojilo, rozvíjelo a přetvářelo odkaz řecko-helénistické a starokřesťanské výtvarné tradice pod vlivy z východu, zvláště z Malé Asie. Byzantské umění představuje výtvarnou kulturu závažné oblasti, zasahující v době největšího rozmachu až do severní Afriky a Itálie (středisko v Raveně), ale zároveň důležitou etapu evropského slohového vývoje ve středověku. Od antického iluzionismu dospělo v několika vývojových etapách od 6. do 15. st. ve službách církve a dvora k abstraktnímu, odstupňovanému systému, jenž v církevním umění pevně vázal typologii a ikonografii. Popis Raně středověká, hlavně dvorská tvorba 9. a 10. st., umění říše Karla Velikého a Karlovců, všestraně navazující na antiku (odtud i název karolínská renesance), ale přetvářející její odkaz po svém a kladoucí základy dalšímu středověkému hnutí. V architektuře jsou příznačnými projevy mohutné sakrální stavby (baziliky, centrály) a paláce (falce), v sochařství plastika drobného formátu (reliéfy ze slonoviny). Charakteristické je také zlatnictví, v malířství monumentální nástěnné malby a mozaiky v kostelích, zvláště vynikající úrovně je knižní malba, vznikající v biskupských a klášterních dílnách (skriptoriích). Jinak měkký sloh, sloh krásné Madony Popis Tvarově zjemnělé období vrcholné gotiky kolem r. 1400, předznamenávající pozdní gotiku. V plastice (sochařství) a přeneseně i malířství vyznačující se krásné madony lyrickým výrazem jemné tváře a oděvem naskládaným do přebohatých záhybů. Popis Umění na území Německa za vlády králů a císařů ze saské dynastie Otů a prvních představitelů saské dynastie (919-1038), v návaznosti na karolínskou říši spjaté s ideo obnovení římského císařství na západě. Po společenské stránce je svázané s panovníky, rody předních feudálů a vysokou hierarchií biskupů a představených klášterů. Přijímá a přetváří popudy pozdní antiky, karolínské i byzantské; bývá proto vykládané jako "otónská renesance", jeden z návratů středověkého umění k odkazu antiky. Otónské umění představuje samostatný stupeň slohového vývoje. Vyvrcholilo kolem r. 1000 a v 11. st. K hlavním centrům patří Lutych, Trevír, Kolín, Fulda, Hildesheim, Quedlinburg, Gernrode, Magdeburg, v Podunají Řezno. V architektuře pokračoval vývoj dvouchórové baziliky, která získává mnoho věží; uplatňují se krypty. Architektonické sochařství je stále reliéfní. Objevují se však již figurální dřevořezby a vynikajících výsledků dosáhla řezba ve slonovině a zvláště bronzová plastika z okruhu biskupa Ber Popis Umění v hranicích zaniklé západořímské říše a na okolních územích od 5.-6. st. do 8.-9. st. zejména ve čtyřech kulturních okruzích: v Itálii umění ostrogótské a langobardské; na Iberském poloostrově umění vizigótské; na území Francie, Belgie a v Porýní umění okruhu francko-merovejského; v ostrovní oblasti umění v okruhu irském (keltském) a anglosaském.
Předkarolínské umění se vyvíjelo po ukončení velkých etnických přesunů, tzv. barbarských království, zárodků feudalismu, za dočasné stagnace měst. Objednavatelé a stavebníci patří k vyšším vrstvám církve a světské moci. Kláštery a biskupství se staly místem uměleckých dílen a základnou malých skupin stavebních řemesel.
Předkarolínské umění představuje první stupeň umění středověku. Jsou v něm zřetelné dvě vývojové linie: jedna vycházela z odkazu antiky a starokřesťanského umění, druhá z tradice abstraktního umění germánských a keltských kmenů, tíhnoucích k dekorativismu.
Předkarolínské umění charakterizuje silná stylizace.