Památky, státnici, rody, klíčová slova
Jinak scénické umění, scénografie, jevištní výtvarník, kostýmní návrhář Popis Uvedení hry na scénu, z hlediska výtvarné tvorby divadelní výprava spíše než výzdoba (ve 20. st. předmět zvláštního oboru - jevištního výtvarnictví); zahrnuje zejména kulisy, scénické dekorace, rekvizity, kostým, masku, způsob a barvu osvětlení.
Inscenace je součástí scénografie, jež se od antiky vyvíjí ve vzájemných souvislostech s dobovou architekturou divadla (především vztah jeviště a divadla), s tendencemi divadelního umění i výtvarného dění (slohu) a zasahuje do příbuzných oblastí. Tak se od středověku uplatňuje v přípravě náboženských her i světských slavností, od renesance alegorických průvodů s vozy nebo vjezdů panovníků do měst s triumfálními branami a živými obrazy, ohňostrojů, vodních přístrojů, masek a konečně katafalků pro smuteční obřady (viz. castrum Doloros). Na návrzích se podíleli přední malíři a architekti, často z dvorského okruhu.
Dnes se scénografie rozčleňuje hlavně na divadelní, filmovou a televizní; zasahuje do inscenací příležitostných slavností, sportovních her apod.
Avantgardní jevištní výtvarnictví vychází z úsilí o sjednocení divadelního prostoru na různém technickém základu a v tvorbě scény se odklání od kulis ve prospěch náznaků a barevně-světelné hybné formy.Popis Směr v české literatuře 20. let 20. st., vzniklý v okruhu Devětsilu, charakterizovaný lyrismem, imaginativností apod. Označení poetismus, přenesené na výtvarné umění, vystihuje poetistickou orientaci a obdobné tendence u řady tehdejších umělců. Pouto představovala také kritika a teorie (K. Teige). Ve funcionalisistické architektuře má blízko k poetismu K. Honzík a J. Havlíček, v sochařství B. Stefan a H. Wichterlová, v experimentálním kinetismu Z. Pešánek, v inscenacích B. Feuerstein a J. Štýrský. Poetizace námětu i formy je příznačná i u jiných autorů (např. lyrický kubismus F. Muziky apod.).