Památky, státnici, rody, klíčová slova
Popis Vlastně zahrada římské antiky, neboť v antickém Řecku se pojem ozdobné zahrady nevžil. Vyvíjela se ve dvou druzích: v zahradě domovního dvora s impluviem a v zahradě vily. Ve dvoře byly rostliny (zejména cizokrajné) pěstovány v kořenáčích, vázách apod., kvetoucí keře sloužily k zakrytí stěn; nezbytnou součástí byla vodní nádrž. Tento typ antické zahrady geometrického a symetrického půdorysu uchovali Maurové ve Španělsku (patio). Popis Výlučně stromová zahrada (arbor = latinsky strom) zejména se vzácnějšími druhy dřevin, jejíž typ je znám již ze středověku. Popis Typ zahrady, v níž jsou přírodní prvky symbolicky sestavovány do estetických útvarů, také k cílům kultovním. Rostlinné složky, cesty i zahradní architektury vyjadřují přitom podřízení člověka přírodě. Člověk pouze zdůrazňuje estetické hodnoty v přírodě dané. Proto nemá čínská zahrada vývojových změn - nejstarší zprávy o velkých čínských zahradách jsou ze 13. st. př. n. l. - a zůstává týmž obrazem uzavřeného přírodního prostoru. Čínské zahrady pronikly také do Evropy od doby barokového exotismu, ale většinou byly jen povrchně napodobeny její dekorativní motivy v rokokové zahradě i později v romantickém parku. Popis Zahradní úprava, při níž je přírodní živel do krajnosti podřízen architektovu návrhu. Charakteristický je symetrický osový vývin k pohledovému cíli s použitím kobercových parterů a ploch vodních zrcadel, stříhaných špalírů po stranách, formovaných rostlin v zemi i ve džberech. Tato zahradní formace se vyhranila ve Francii 17. st. (architekt Le Nótre) a rozšířila se v 18. st. po celé Evropě jako typ zahrady zámecké a palácové. Popis Typ umělé zahrady vzniklý v 16. st. v Nizozemí ze severské pozdně středověké zahrady a z italské renesanční. Popis Zahrada u renesančních a raně barokních vil, paláců a zámků, řešená s užitím ramp, schodišť, balustrád a soch terasovitě na svažitém terénu, se v nejčistší podobě rozděluje ve tři části. Slunečnou květnici při obydlí, dále polostinný libosad s cestami, alejemi a pergolami a stinný lesík. Celek doplňují fontány a vodní kaskády, perspektivní průhledy iluzívně prodlužují vzdálenosti, potlačují se travní plochy a zeleň tvoří převážně jižní dřeviny (cypriš, myrta, oranžovník, pinie, tamaryšek apod.). Popis Obvyklá součást zámecké zahrady 16. i ještě 17. st., bludiště formované ze stříhaných zelených stěn. Popis Zahradní cesta krytá zelení, oblíbená součást renesanční a barokní zahrady. Popis Zahradní volná lehká konstrukce, tvořená dřevěnými nebo kamennými podporami po stranách cestičky, nesoucími příčné trámky (nověji vše z železných prutů) a obrostlá popínavými rostlinami v chodbovitý útvar. Popis Od starověku se dobové pojetí zahrady zrcadlí ve výjevech rozvíjených v kvetoucích zahradách a v symbolismu zahradních motivů. V světských a mytologických námětech je důležitý typ Zahrada lásky (obvykle s fontánou, ptactvem a amorety). Do zahrad bývají kladena žánrově chápaná zosobnění čtyř ročních dob, dále Flóra, Paridův soud, výjev Hérakla v zahradě Hesperoven; vzácné jsou visuté zahrady Semiramidiny. Od 14. st. se zahrada jako výsek skutečnosti vyskytuje v krajinářských a pracovních prvcích v obrazech měsíců, v ilustraci středověkých románů.
Obdobně je zahrada častá v mariánské ikonografii. Kvetoucí ohrazená zahrada lat. hortus conclusus) s uzavřenou brankou symbolizuje Mariino panenství; obdobný je typ P. Marie v zahradě s jednorožcem, obsahující ještě další významové roviny. Motivy kvetoucí okrasné zahrady dále naplňují některé typy Zvěstování i zvláštní typy madony s děckem (v růžovém loubí, u kašny apod.). Ráj, zahrada Eden, tvoří prostředí výjevů s Adamem a Evou (Prvotní hřích).
V Kristově ikonografii je zahrada součástí obrazů Krista v zahradě getsemanské a v typu K. zahradník. Mezi starozákonnými náměty se zahrada nezřídka vyskytuje ve výjevu (apokryfním) Zuzana a starci, od renesance Zuzana v lázni.