Památky, státnici, rody, klíčová slova
Popis V malířství uměle komponovaná krajinná scenérie, vysněné idealizované prostředí. Ideální krajina se vybavila jako samostatný druh z krajinného pozadí obrazů kolem r. 1600 v římské malbě a byla oblíbena jmenovitě ve francouzském klasicistním umění 17. st. a ještě v romantické malbě 19. st. Popis Ideální krajinná scenérie oživena antickými stavbami a figurální stafáží z antických dějin nebo bájesloví. Popis Druh krajinomalby zobrazující volné moře, pobřeží, přístavy a námořní bitvy. Jinak plein-air Popis Krajina malovaná i dokončená ve volné přírodě jako protiklad krajiny provedené v ateliéru. Tento způsob bezprostředního zachycení krajinného motivu se stal běžným v barbizonské škole před pol. 19. st. a pravidlem se stal v imresionimu. Popis Pohled na město, jeho části nebo výsek krajiny se stavbami, zachycený prostředky malby, kresby a grafiky, někdy v reliéfu. Za přispění perspektivy vznikala v 15. st. ze zobrazení města tvořícího pozadí výjevu, jež se napříště mění v oživující figurální stafáž. V 16. st. se osamostatnily veduty podmíněné topografickými a starožitnickými zájmy a v 17. st. se veduta ustavila jako svébytný obor malířů, zvláště v 18. st. – vedutisté. Ustálila se věcně přesná veduta a ideální veduty rozvětvené do několika typů. Jejich hranice se specializovanou malbou architektur a tzv. perspektiv není vždycky zřetelná. Od 16. st. mnohé veduty vybízí k tvorbě protějšků, v grafice celých řad. Hlavní vývoj veduty se uzavírá v 19. st.