Původně gotický hrad z poloviny 13.století, založený Přemyslem Otakarem II. V 16. století přestaven do dnešní podoby zachovalého renesančního zámku. v součastnosti slouží jako Muzeum keramiky.
Na místě dnešního bechyňského zámku stával původně hrad Bechyně, postavený na rozsáhlém, strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Smutným potokem. Starobylost místa dosvědčuje i staročeské osobní jméno, po němž bylo pojmenováno. Již Kosmova kronika uvádí „provincia Bechinensis“ jako článek staré organizace církevní správy. Od poloviny 12. století začíná historicky doložená, více méně souvislá řada bechyňských arcidiakonů (nejstarší známý je Dětleb v r. 1167), představitelů duchovní i hospodářské správy, kteří zastupovali pražské biskupy. Byla to rozsáhlá država zahrnující celé Bechyňsko a Vltavotýnsko a až do sklonku 13. století zůstala v rukou kléru. Snad právě rozsah této církevní državy přispěl i k přenesení sídla politické správy do Bechyně. Koruna se snažila záhy upevnit svůj vliv v této končině. Projevilo se to zejména za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253 až 1278). Ten usiloval nejen o posílení královské moci vůbec, ale cílevědomě se snažil co nejúčinněji proniknout právě do jihočeské oblasti a omezit odstředivé síly Vítkovců. K tomuto cíli směřovala i výměna statků pražského biskupství r. 1268, v době rozhodujícího nástupu proti Vítkovcům. Na „pusté hoře Bechyni“ dal král stavět hrad. Oporou hradu a zárukou jeho dalšího vývoje byl zázemí. Když se r. 1268 ujímal král Přemysl Otakar II. části biskupského majetku, patřily k ní vsi Hodonice, Nuzice, Netěchovice, Vesce, Doubrava, díly vsí Vranova, Hvožďan a vzdálenějších Tuklek a Hostů, dále užitky z rybolovů, mlýnů a z přívozu. Správci královského statku byli purkrabí (první známí z nich jsou Čeněk a Dobeš v r. 1283). Tragická smrt krále Přemysla Otakara II. v r. 1278, opakovaná bezvládí a slabá vláda krále Jana Lucemburského učinily konec snahám o upevnění královské moci. Nejenže se nepodařilo Vítkovce, zejména Rožmberky zatlačit, ale naopak výměna městečka Bukovska, vsí Neplachovic…
číst dáleHrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Jižní Čechy, 26.11. 2002
Bechyňský purkrabí Dobeš se dostal k moci zásluhou Přemyslovců, leč ti mu nikdy nepřirostli k srdci. Při všem svém počínání měl především na mysli svůj vlastní prospěch, byť se i tvářil, že mu jde o prospěch země. Za krále Václava II. byl zapřisáhlým odpůrcem Záviše z Falkenštejna, otčíma Václavova. Obával se jeho rostoucí moci a proto radil králi, aby žádal na otčímovi vrácení statků, jichž nabyl sňatkem s jeho ovdovělou matkou. Když byl Záviš popraven pod hradem Hlubokou, vystoupil opět o stupeň na cestě k dosažení moci, po níž bažil: stal se purkrabím na Hluboké. Po vymření Přemyslovců stál Dobeš na vrcholu své moci. Dosáhl úřadu zemského maršála a stal se důvěrníkem Rudolfa Habsburského, který chtěl jeho pomocí prosaditi zvolení svého vnuka Rudolfa za českého krále. Proti tomuto úmyslu byla značná část české šlechty, trvající na tom, aby český trůn připadl zákonitým dědicům „po přeslici“. Konečné rozhodnutí, kdo má býti českým…
číst dále
Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků., 4.11. 2002