Počet záznamů: 1  

Heslo : Rudolfínské umění

  1. HesloRudolfínské umění
    PopisUmění pozdního manýrismu mezinárodního charakteru, vyrůstající na dvoře císaře Rudolfa II., který si r. 1583 zvolil Prahu za své sídelní město. Vytvářeli je Italové a zejména nizozemští, němečtí a švýcarští umělci, prošlí italským školením hlavně v Římě; mnozí u nás zdomácněli. Rudolfínské umění se rozvinulo v prostředí připraveném dosavadním vývojem renesance a manýrismu a zpětně působilo na domácí tvorbu. Končilo Rudolfovou smrtí a částečně přežívalo do éry císaře Matyáše. Rudolfínské umění je součástí výtvarné kultury, podnícené proslulými sbírkami Rudolfa II. A také vědeckou činností na pražském dvoře; k příznačným rysům patří vzájemná souhra uměleckých oborů.
    Rudolfínské umění uzavírá vývoj našeho umění 16. st. a v pozdních dílech jednotlivců předznamenává rané baroko.

Zdroj citace

  • Blažíček Oldřich J.; Slovník pojmů z dějin umění; Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění; 1991; s. 181, 168
Související heslo
umění
Odkazy na další záznamy
(1) - Panovníci
(2) - Historické osoby
Poznámka
Předním architektem je G. M. Filippi. (Matyášova brána aj.), hlavním představitelem sochařství Adrian de Vries (Fries), pracující posléze pro Albrechta z Valdštejna.
Široké pole získalo malířství, kresba a grafika; zahrnovalo portrét, figurální malbu s mytologiemi a alegoriemi, krajinomalbu, vědeckou kresbu a iluminaci, nové typy náboženského obrazu. K hlavním představitelům patří G. Arcimboldo, dále trojice B. Spranger, H. von Aachen a J. Heintz, krajináři P. Stevens a R. Savery, malíř miniatur a kreslíř vedut J. Hoefnagel.
Vynikající grafiku reprodukční i původní zastupuje Jiljí Sadeler.
Produkce rozvětveného užitého umění byla určena převážně do sbírek.
Významným zlatníkem a kreslířem-krajinářem je P. van Vinen a J. Vermeyen (osobní císařská koruna Rudolfa II. z r. 1602, Videň).
Rozvinulo se řezačství a brusičství drahých kamenů a skla (O. Miseroni), florentská mozaika in pietra dura k výzdobě nábytku (C. a G. Castrucciové), řezba křišťálu (K. Lehmann) a výzdoba astronomických přístrojů a hodin (konstruktéři Ch. Markgraf, J. Burgi a E. Habermel).
V poslední době bývá rudolfínské umění označované jako pražská škola.