Počet záznamů: 1

Heslo : egyptské umění

Heslo	egyptské umění
Popis	Umění starověkého Egypta (4000-2000 st. př. n. l.) charakterizované svébytností projevu již v rané etapě a dlouhým souvislým vývojem, v němž jsou odklony a příklony k tradici. Odráželo změny přírody, života, zemědělské společnosti a organizovaného státu v poříčí Nilu. Bylo spjato s kosmologicko-náboženským souborem kultů (např. slunce), obřadů a představ (zejména víra v pokračování života po smrti, ctění mrtvých, představa krále-faraóna považovaného za pozemské vtělení boha). Působily na ikonografii (králů a bohů), typologii všech druhů umění i úzký vzájemný vztah obrazu, hieroglyfického písma a symboliky. Po společenské stránce jádrem egyptského umění bylo dvorské umění a jeho okruh (vrstva úředníků, vojáků, chrámových kněží, služebníků). Pro monumentální architekturu jsou příznačné stavby hrobní a kultovní, mastaby, pyramidy, skalní hroby, chrámy na obdélném půdorysu (zádušní, obřadní, zvláštních kultů) - nadterénní nebo skalní. Chrámové okrsky ve vyvinuté podobě zahrnují posvátné cesty lemované řadami sfing a cesty na rampách, před uzavřenou částí obelisky a kolosální sochy, vstupní bránu mezi pylony, za ní nádvoří se sloupovými ochozy, sloupový sál a vlastní svatyni. Menší obytné stavby (doby majetných vrstev) se skládaly ze vstupní otevřené předsíně, střední síně a dalších jizeb - součástí byla zahrada. Královské paláce měly stavby seskupené kolem dvorů a pavilóny v zahradách. Stavitelství starého Egypta obsáhlo vodní díla (kanály, nádrže) a dokonalá opevnění. K stavebním materiálům patří hlína, rákos, dřevo a kámen. Vedle sušené cihly se uplatnila cihla vypalovaná, kamenné kvádry a desky byly dokonale opracované. Záhy se vyskytuje pilíř a také sloup o různých typech dříku ukončený hlavicí, odvozenou zejména z květu lotosu nebo papyru či z listů palmy - to jsou rovněž motivy egyptské ornamentiky. Konstrukční soustava byla architrávová, střecha rovná, pojetí vnějšku stereotomické. Sochařství a malířství, především oficiální zobrazení, ale také drobná plastika a většina výzdoby rukopisných knih na papyru (Knihy mrtvých) vznikla ve službách uvedených kultů a představ. Ustálily se typy podobizny, objevuje se krajinomalba i znázornění zvířat. Technický a tvůrčí postup v sochařství byl značně rozvětvený. Stupnice materiálu dosahuje až k nejtvrdším. Mnohé sochy a příznačný typ tzv. ponořeného reliéfu zpravidla dotvářela živá polychromie. V sochařství a v malbě se uplatňuje stylizace a zvláštní optická metoda znázornění skutečnosti v pravoúhlé síťové soustavě, bez iluze prostorové hloubky. Figury, předměty, zvířata a prvky krajiny v obrazech a reliéfu jsou izolovaně řazené vedle sebe a viděné v profilu. U lidské postavy profil hlavy přechází v siluetu ramen, v tříčtvrteční natočení trupu a opět se vrací při podání končetin. V egyptské ornamentice převládají prvky rostlinné a zvířecí. Umělecká řemesla zpracovávají dřevo, hlínu, kovy, lněné textilie a také sklo. Vynikající je zlatnictví, šperkařství (smalty) a nábytkářství. Na evropské umění působilo egyptské umění částečně v pozdní renesanci a baroku, hlouběji pak od konce 18. st. a v důsledku Napoleonova tažení do Egypta (1798-1799) zejména v období empíru. Egyptská móda se projevila hlavně v užitém umění a ornamentice.

Heslo

egyptské umění

Popis

Umění starověkého Egypta (4000-2000 st. př. n. l.) charakterizované svébytností projevu již v rané etapě a dlouhým souvislým vývojem, v němž jsou odklony a příklony k tradici. Odráželo změny přírody, života, zemědělské společnosti a organizovaného státu v poříčí Nilu. Bylo spjato s kosmologicko-náboženským souborem kultů (např. slunce), obřadů a představ (zejména víra v pokračování života po smrti, ctění mrtvých, představa krále-faraóna považovaného za pozemské vtělení boha). Působily na ikonografii (králů a bohů), typologii všech druhů umění i úzký vzájemný vztah obrazu, hieroglyfického písma a symboliky. Po společenské stránce jádrem egyptského umění bylo dvorské umění a jeho okruh (vrstva úředníků, vojáků, chrámových kněží, služebníků).
Pro monumentální architekturu jsou příznačné stavby hrobní a kultovní, mastaby, pyramidy, skalní hroby, chrámy na obdélném půdorysu (zádušní, obřadní, zvláštních kultů) - nadterénní nebo skalní. Chrámové okrsky ve vyvinuté podobě zahrnují posvátné cesty lemované řadami sfing a cesty na rampách, před uzavřenou částí obelisky a kolosální sochy, vstupní bránu mezi pylony, za ní nádvoří se sloupovými ochozy, sloupový sál a vlastní svatyni. Menší obytné stavby (doby majetných vrstev) se skládaly ze vstupní otevřené předsíně, střední síně a dalších jizeb - součástí byla zahrada. Královské paláce měly stavby seskupené kolem dvorů a pavilóny v zahradách. Stavitelství starého Egypta obsáhlo vodní díla (kanály, nádrže) a dokonalá opevnění.
K stavebním materiálům patří hlína, rákos, dřevo a kámen. Vedle sušené cihly se uplatnila cihla vypalovaná, kamenné kvádry a desky byly dokonale opracované. Záhy se vyskytuje pilíř a také sloup o různých typech dříku ukončený hlavicí, odvozenou zejména z květu lotosu nebo papyru či z listů palmy - to jsou rovněž motivy egyptské ornamentiky.
Konstrukční soustava byla architrávová, střecha rovná, pojetí vnějšku stereotomické.
Sochařství a malířství, především oficiální zobrazení, ale také drobná plastika a většina výzdoby rukopisných knih na papyru (Knihy mrtvých) vznikla ve službách uvedených kultů a představ. Ustálily se typy podobizny, objevuje se krajinomalba i znázornění zvířat. Technický a tvůrčí postup v sochařství byl značně rozvětvený. Stupnice materiálu dosahuje až k nejtvrdším. Mnohé sochy a příznačný typ tzv. ponořeného reliéfu zpravidla dotvářela živá polychromie. V sochařství a v malbě se uplatňuje stylizace a zvláštní optická metoda znázornění skutečnosti v pravoúhlé síťové soustavě, bez iluze prostorové hloubky. Figury, předměty, zvířata a prvky krajiny v obrazech a reliéfu jsou izolovaně řazené vedle sebe a viděné v profilu. U lidské postavy profil hlavy přechází v siluetu ramen, v tříčtvrteční natočení trupu a opět se vrací při podání končetin. V egyptské ornamentice převládají prvky rostlinné a zvířecí.
Umělecká řemesla zpracovávají dřevo, hlínu, kovy, lněné textilie a také sklo. Vynikající je zlatnictví, šperkařství (smalty) a nábytkářství.
Na evropské umění působilo egyptské umění částečně v pozdní renesanci a baroku, hlouběji pak od konce 18. st. a v důsledku Napoleonova tažení do Egypta (1798-1799) zejména v období empíru. Egyptská móda se projevila hlavně v užitém umění a ornamentice.

Zdroj citace

Blažíček Oldřich J.; Slovník pojmů z dějin umění; Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění; 1991; s. 57

Odkazy na další záznamy: (4) - Heslář

Poznámka

Egyptské umění se dělí na tři až sedm nebo osm období. Jejich různé časové vymezení bere v úvahu periodizaci egyptských dějin podle dynastií:
1. období předdynastické a prvních dvou dynastií (asi 4000-2778 př. n. l.)
2. období Staré říše, 3. - 6. dynastie (asi 2778-2280 nebo až 2190 př. n. l.)
3. první přechodné období, 7. - 10. dynastie (asi 2280-2052 př. n. l.)
4. období Střední říše, 11. - 12. dynastie (asi 2052-1778 nebo až 1795 př. n. l.)
5. druhé přechodné období, 13. - 17. dynastie (asi 1778-1567 př. n. l.)
6. období Nové říše, 18. - 20. dynastie (asi 1567-1090 nebo 1085 př. n. l.)
7. pozdní období, 21. - 31 dynastie a perští králové (asi 1090-342 př. n. l.)
8. období helénismu, období Alexandra Velikého (332-322 př. n. l.) a ptolemaiovská doba (323-30 př. n. l.), charakterizované rychlým pronikáním zejména orientálních vlivů.
9. římské období (30-39 n. l.)
10. byzantské období (395-638) se zárodky křesťanského umění Koptů
11. panství Arabů (638-641)

Počet záznamů: 1

Záznam „Heslo : egyptské umění“ aktualizován: 22.10.2012